Hluboké zamyšlení

"Tak co maturita? Prej ji dáš."

5. května 2015 v 17:59 | L.
"Tak co maturita? Prej ji dáš."

K tomuto se prostě nedá nevyjádřit. Jsem maturantka 2015 a stejně jako většinu, mě zradil Jidáš. Myslela jsme si, že na češtinu jsem připravená asi nejlépe, ale po přečtení několika prvních otázek jsem jen nevěřícně kroutila hlavou po třídě a dívala se, jak ostatním se kouří z hlavy. Po všech těch zdrcených a zoufalých obličejích mi bylo jasné, že nejsem jediná kdo je v koncích. Nejsem na gymplu a obsah testu mi přišel tedy dost těžký a některé otázky sporné. Po uplynutí 60 minut jsem odevzdala záznamový arch a letěla nachodbu prodiskutovat test s ostatními. Jediné co jsem slyšela byly nadávky typu: "No ty píííčo!; Dělají si prdel?!; To nemůžou myslet vážně." Slzy, nadávky a zoufalost panovala asi mezi všemi. Jen já sem se snažila držet hlavu vzhůru před slohovkou co mě čekala...


V posledních pár minutách testu, které mi zbyli jsem si stihla zaznamenat své odpovědi, proto už od půl 10 brouzdám internetem a snažím se najít odpovědi. Před chvílí mi spadl kámen ze srdce, protože podle výsledků zveřejněných na stránkách nové maturity jsem prošla, sice to není taková sláva jako jsme čekala a dokud to není 100% tak nemůžu být v klidu, ale dost se mi ulevilo.

Co se týče výše zmiňovaného Jidáše. Opravdu nečtu po večerech bibli, tudíš nemám tušení kdo zradil Ježíše a ani jak se sakra jmenoval. Podvědomě jsem to věděla asi díky vtipům mého otce, ale v tu chvíli jsem si prostě jméno nevybavila. Můj první typ byli Izák, přeškrtala jsem a napsala Petra. Po nějaké době mi došlo, že Petr je svatý a napsala jsem Mojžíše. Byla sem celkem blízko, ale na Jidáše jsem si opravdu nevzpomněla.. -_-

Slohovka už tak katastrofální nebyla. "Jak jsem poznal vaši matku" bylo, podle mého názoru, asi nejvíce užívané téma. Já si ho vybrala také. Tak snad vše dopadne dobře..

(Obrázek je 1. otázka maturitního didaktického testu pro rok 2015)

Chybovat je lidské...

23. dubna 2015 v 13:39 | L.
Chybovat je lidské...

Dnes ráno jsem četla příspěvek, ve skupině blogerek, od jedné nejmenované slečny, která všem důmyslně kladla na srdce, ať se naučí psát a pokud tedy ne, tak ať nemažou její komentáře, ve kterých se je na chyby snaží upozornit. S připomínkou, že prostě někteří nesnesou kritiku.. Slečna si tímto očividně snaží pohonit své ego.


Pochopytelne pokud něgdo pýše jago prase, dalo bi se to chapat.


Ale pokud někdo udělá pár chyb v jednom článku. O_o Podle mě je tohle dost absurdní a nedivím se, že její komentáře bývají mazány. Můžete být v gramatice sebelepší a stejně vám prostě něco občas ujede. Každý přece chybuje a nemyslím si, že by ona snesla kritiku za své nedostatky. Mě osobně se ještě nestalo, aby se mě někdo snažil opravit na chyby v článku, každopádně asi bych je opravila, ale komentář bych také smazala..

Všimla jsem si, že podobné komentáře se objevují u článků bez háčků a čárek a už podle vzhledu je na první pohled jasné, že jsou na rychlo cvakané v mobilu. To nemáte ani trochu pochopení pro nedostatek času? O_o Né každý má čas si po sobě článek 10000x kontrolovat..

Day 2: Tvoje oblíbené jídlo a pití

15. dubna 2015 v 21:09 | L.
Day 2: Tvoje oblíbené jídlo a pití

I přesto, jak jsem si slibovala, že tohle bude challenge, kterou budu přidávat pravidelně, není tomu tak. -_- Opravdu se snažím, ale někdy mě prostě popadne uplně jiný směr myšlenek, který nemůžu zastavit a píšu něco jiného. Dnes tomu snad tak nebude, takže se můžu v klidu vrátit k této 30 denní výzvě.


Musím se přiznat, že v jídle jsem dost vybíravá. Nemám ráda vařenou zeleninu, kokos, vepřové a hovězí maso (vlastně nejím skoro vůbec maso, jsem do toho nucena svým okolím -_-), ananas, cibuli, šunkové salámy, a bla bla bla.. Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, ale tento článek nemá být o tom co vše nejím, ale naopak.

Nebýt některých skvělých jídel, byla bych teď jako proutek. Ale když já prostě tááák ráda jím! :D Bohužel, můj problém je, že si často neodpustím návštěvu KFC a McDonaldu. Twister? :3 Mmmmmm.... Pizza, špagety a spousta jídel, které se prodávají u mě v práci (dělám servírku) jsou nedílnou součástí mého života. O čokoládě radši ani nemluvím, protože sežrat tabulku čokolády denně během 5 minut, to zvládne snad jen prase jako já.. O_o

Pizza
- Miluju pizzu, vzhledem k tomu, že jsme spíš sýrová než masová (snad chápete jak to myslím), upřednostňuji 4 druhy sýra.

Špagety
- Další věc, kterou opravdu zbožňuji. Samozřejmě se sýrovou omáčkou.

Čokoláda
- Ach bože, co já bych bez tohohle dělala. Při každém větším stresu se cpu jak divá -_-


Co se týče pití, tak sem docela nenáročná. V 90% piju vodu a při návštěvě restaurace nebo při oslavě, kde voda není k dispozici, se teda "odvážu" a dám si kofolu. O_o :D U alkoholu je můj výběr tedy pestřejší, nemyslete si, že jsme nějaký pijan, ale kdo z vás se jednou za čas nenapije? - samozřejmě myslím v rámci zábavy či tak, o samotě bych snad ani nepila.

Becherovka
- Anooo, ta si poslední dobou záskala místo v žebřičku. Po všech svých "teenagerských" pokusech se mi vodka neskutečně zhnusila.. Nemůžu ji už ani cítit.

Jelzin
- Taková lehká šťávička, která se dá cucat kdekoliv. :D Nic co by vás zpráskalo do němoty.. :)

No a nazávěr bych chtěla říct, že psaní tohohle článku mi udělalo obrovské chuťe na špagety. O_o Takže, typuju, že tohle je naposledy co píšu článek o jídle. :D

Nakonec se všichni potkáme...

9. dubna 2015 v 17:59 | L.
Nakonec se všichni potkáme...
... u doktora

Včera jsem byla na kontrolu na revmatologii. Návštěva ve mě jako pokaždé vyvolá určité zděšení. První z věcí, kterou si vždy pamatuji je pach stařešiny linoucí se přes zavřené dveře od čekárny. Když vstoupím, je to ještě horší. Jsem tu já, 19 letá, pak dlouho mezera a lidé 60 let a více.


Musím se přiznat, že nechápu fascinaci některých lidí, pro starší obyvatele. Rozklepané končetiny, mastné hlavy a pohyblivé protézy. Možná je to příliš hrubé, ale takhle je vidím já. Berle, které jim pravidelně zajistí místo v MHD i přesto, že když jim bus málem ujel utíkali jak vzteklí a vypadajíc úplně zdravě. Hromadné nálety důchodců na slevové dny v kauflandu mě donutily navštěvovat převážně menší samoobsluhy. Hádat se s bábou o vozík? Na to opravdu nemám nervy.

Co mě vyděsilo asi nejvíce? V klidu jsem si chtěla číst, když se rozrazily dveře, vešla ufuněná bába a začaly po sobě řvát s další, co seděla vedle mě. Neschopné zesílit si naslouchátka, ječely přes čekárnu tak hlasitě, že jejich rozhovor museli zřetelně slyšet lidé i v okolí 1km.

A: "Už jsme se dlouho neviděly" B: " Joo, naposledy když jsme se potkaly v nemocnic.."


Tato část rozhovoru mě utvrdila v tomto, buď budu moderní bába s umělýma kozama nebo končím. Abych se plazila od 60 na tyčkách od doktara k doktorovi, jedla denně tunu prášků a své známé potkávala už jen u doktorů? Takhle já prostě nechci skončit...

Btw, tímto dojmem na mě samozřemě nepůsobí všichni důchodci,.. ;)

Co je to vlastně domov?

7. dubna 2015 v 22:39 | L.
Co je to vlastně domov?

Pro každého slovo domov znamená něco jiného. Některým stačí teplo, střecha a adresa trvalého bydliště, pro druhé je domov útočiště, pochopení a hlavně místo kde je se cítí sami sebou.



Nedávno mi kamarád řekl, že se cití s kamarády jako doma a že jeho "domov" pro něj není domovem. Donutilo mě to se zapřemýšlet o svých hodnotách a pocitech. Dalo by se říct, že bydlím sama. Otec je věčně pryč a s nikým jiným tu nebydlím, mám tu svůj klid a relativně by se dalo říct, že i prostor se realizovat. Co se týče samoty už je to horší, ale nikdy jsem neměla pocit, že bych sem nepatřila nebo bych se zde necítila jako doma. Když ovšem jedu na víkend k mamce, to už je horší. Připadám si jako návštěva, jako vetřelec, který tam nemá co dělat. Žádný prostor, žádné soukromí, nemám tam skříň a ani postel. Když přijedu, není tam mamka, která by se starala o život své dcery, ani o její prospěch, pocity a starosti. Nezájem a samota. To už si mě uplně vystrnadila ze života, mami?

Co když jsou bezdomovci víc doma než někteří z nás? Možná to zní trochu hloupě, ale podle mého názoru domov není o posteli a střeše. Je o rodině (nemyslím ani tak biologickou), zázemí a pocitech. Proto, když jsem s přítelem mám pocit domova a zázemí, kdekoliv. Jsem s osobou, která pro mě znamená hodně a dělá ze mě jiného člověka. Ikdyž spolu nejseme dlouho, je až fascinující jak moc jsem se na něj upnula. Doufám, že jednou budeme mít domov společný, nejen ten majetný.. :)


Day 1: Popiš sama sebe

29. března 2015 v 18:59 | L.
Day 1: Popiš sama sebe

Úžasná, okouzlující, nádherná, inteligentní?
- Kéž by.. :'(

Zatím co se po světě pohybují statisíce možná miliony žen, které vás svým okouzlujícím vzhledem zaujmou na první pohled tak se pohybují i takové co za pohled ani nestojí. Anooo, uhodli jste to. Druhý případ, je i můj případ...

Velká hlava, vypadané vlasy, malé oči, malý nos a ještě menší ústa. Nepřítomný pohled a váha odpovídající slonovi. Tímto by se dal charakterizovat můj vzhled, co se týče osobnosti to nebude popis o moc lepší. Líná, tvrdohlavá, neschopná, kritická a to nejhorší? Od srdce upřímná... Sáhneme si do duše, kolika z nás upřímnost přinesla spíše zkázu než užitek? :)


Abych tu nepsala jen záporně, zkusím vymyslet i něco pozitivního.. Jsem.. Ochotná, ano to bude ono. Bohužel, dost blbá na to pomáhat i lidem, kteří si to nezaslouží.. O_o

Co se týče koníčku, tak už podle sloní váhy je vám jasné, že sport to nebude. :D Musím se přiznat, že nejraději se válím u televize s noťasem na klíně, miskou plnou brambůrků a energytákem. Špíček na břiše tomu odpovídá :3 Ale asi podle obsahu blogu, jste si mohli všimnout, že čtení patří asi mezi mou druhou největší zálibu.. :) A kritizování a hodnocení všeho čeho to jen jde? Noo tak na to si ještě počkejte :3 Já už se těším :3

Tak co holky? Kouříte?

27. března 2015 v 21:19 | L.
Tak co holky? Kouříte?

Už ze začátku bych ráda upozornila, že se jedná kouření cigaret.. :)

Nedávno jsem na přiznání kluků narazila na několik příspěvků ohledně holek a kouření cigaret. Spousta kluků/chlapů tento zlozvyk u žen odsuzuje, ale samozřejmě u mužů to očividně schvalují. Cigarety a zápach po nich jim připadá odpudivý a neatraktivní, ale absolutně neberou v potaz to, že spousta žen to tak má stejně a i přesto jim tyto choutky tolerují..


Na ukázku tu samozřejmě máte jedno z přiznání, není to jediné, co sem viděla, ale jediné co sem dohledala.. Musím se přiznat, že já jsem kuřačka, párkrát už jsem se přestat kouřit pokoušel. Bohužel, můj přítel je kuřák a docela extrémní. A než abych čuchala výpary z cigaret z něj, tak si radši zapálím taky a to jen proto, abych ten "zápach" z něj minimalizovala tím, že po cigaretě jdu pak cítit taky .. O_o A z ohlasů okolí, vím že v tomto nejsem jediná..

Zajímal by mě váš názor... Kouříte? Tolerujete své drahé polovičce cigarety? Nebo jste vy i váš partner nekuřáci?
 
 

Reklama