Nakonec se všichni potkáme...

9. dubna 2015 v 17:59 | L. |  Hluboké zamyšlení
Nakonec se všichni potkáme...
... u doktora

Včera jsem byla na kontrolu na revmatologii. Návštěva ve mě jako pokaždé vyvolá určité zděšení. První z věcí, kterou si vždy pamatuji je pach stařešiny linoucí se přes zavřené dveře od čekárny. Když vstoupím, je to ještě horší. Jsem tu já, 19 letá, pak dlouho mezera a lidé 60 let a více.


Musím se přiznat, že nechápu fascinaci některých lidí, pro starší obyvatele. Rozklepané končetiny, mastné hlavy a pohyblivé protézy. Možná je to příliš hrubé, ale takhle je vidím já. Berle, které jim pravidelně zajistí místo v MHD i přesto, že když jim bus málem ujel utíkali jak vzteklí a vypadajíc úplně zdravě. Hromadné nálety důchodců na slevové dny v kauflandu mě donutily navštěvovat převážně menší samoobsluhy. Hádat se s bábou o vozík? Na to opravdu nemám nervy.

Co mě vyděsilo asi nejvíce? V klidu jsem si chtěla číst, když se rozrazily dveře, vešla ufuněná bába a začaly po sobě řvát s další, co seděla vedle mě. Neschopné zesílit si naslouchátka, ječely přes čekárnu tak hlasitě, že jejich rozhovor museli zřetelně slyšet lidé i v okolí 1km.

A: "Už jsme se dlouho neviděly" B: " Joo, naposledy když jsme se potkaly v nemocnic.."


Tato část rozhovoru mě utvrdila v tomto, buď budu moderní bába s umělýma kozama nebo končím. Abych se plazila od 60 na tyčkách od doktara k doktorovi, jedla denně tunu prášků a své známé potkávala už jen u doktorů? Takhle já prostě nechci skončit...

Btw, tímto dojmem na mě samozřemě nepůsobí všichni důchodci,.. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 9. dubna 2015 v 18:11 | Reagovat

Upřímná jsi tedy dost..

2 Lory Lory | Web | 10. dubna 2015 v 16:23 | Reagovat

Doktory a tenhle závan přímo nesnáším, na stejné oddělení jako ty sice nechodím, ale i tak ten zdejší vzduch nenávidím. Mě před půl rokem nejvíce vytočila jedna starší paní, která si přišla do čekárny - ve které jsem já seděla mimochodem se zlomenou rukou už dvě hodiny bez ošetření - též se zlomenou rukou, začala tam klepat na dveře, na kterých byl jasný nápis "prosím neklepat", až vyběhla sestra a než aby se s ní dohadovala, vzala jí přednostně před celou frontou, kterou tak zdržela o další hodinu a bylo jí to úplně jedno. Nakonec jsem jela na pohotovost až ráno druhého dne...
Zvláštní, aniž bych se k tomu dostala, hned mě u druhého odstavce napadly nálety důchodců na slevy. Vidím je stejně, všichni samozřejmě ne, ale velká část ano...

3 Chloey Chloey | Web | 10. dubna 2015 v 21:44 | Reagovat

Ten závan se fakt nedá s ničím zaměnit. Šílenost :D Je to napsané dost ostře, ale v podstatě s tebou souhlasím. Důchodci opravdu umí skvěle využít všeho, co mají a nemají, i dokážou lézt šíleně na nervy. Taky doufám, že tak neskončím. Docela z toho mám strach :D

4 Em Em | Web | 11. dubna 2015 v 11:17 | Reagovat

Smutá pravda je, že tak skončíme asi všichni, v jisté době už budeme chodit fakt jen po doktorech. Samozřejmě věda může pokročit tak daleko, že tohle už bude jen minulost, ale myslím, že to svým způsobem  životu patří.
Vlastně bychom za dostupnou lékařskou péči měli být rádi, dvě stě let zpátky si takový luxux lidi dovolit nemohli :)

5 amy dixon amy dixon | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 14:32 | Reagovat

Ten pach je strašný, to ano. S tvým názorem na důchodce souhlasím, často je potkávám a občas jsem ráda, že se ještě ovládnu. :D Sama nevím, jestli bych chtěla žít do nějakého vysokého věku, vždyť už to ani pořádný život nemůže být, když se běhá akorát od doktora k doktorovi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama