"Tak co maturita? Prej ji dáš."

5. května 2015 v 17:59 | L. |  Hluboké zamyšlení
"Tak co maturita? Prej ji dáš."

K tomuto se prostě nedá nevyjádřit. Jsem maturantka 2015 a stejně jako většinu, mě zradil Jidáš. Myslela jsme si, že na češtinu jsem připravená asi nejlépe, ale po přečtení několika prvních otázek jsem jen nevěřícně kroutila hlavou po třídě a dívala se, jak ostatním se kouří z hlavy. Po všech těch zdrcených a zoufalých obličejích mi bylo jasné, že nejsem jediná kdo je v koncích. Nejsem na gymplu a obsah testu mi přišel tedy dost těžký a některé otázky sporné. Po uplynutí 60 minut jsem odevzdala záznamový arch a letěla nachodbu prodiskutovat test s ostatními. Jediné co jsem slyšela byly nadávky typu: "No ty píííčo!; Dělají si prdel?!; To nemůžou myslet vážně." Slzy, nadávky a zoufalost panovala asi mezi všemi. Jen já sem se snažila držet hlavu vzhůru před slohovkou co mě čekala...


V posledních pár minutách testu, které mi zbyli jsem si stihla zaznamenat své odpovědi, proto už od půl 10 brouzdám internetem a snažím se najít odpovědi. Před chvílí mi spadl kámen ze srdce, protože podle výsledků zveřejněných na stránkách nové maturity jsem prošla, sice to není taková sláva jako jsme čekala a dokud to není 100% tak nemůžu být v klidu, ale dost se mi ulevilo.

Co se týče výše zmiňovaného Jidáše. Opravdu nečtu po večerech bibli, tudíš nemám tušení kdo zradil Ježíše a ani jak se sakra jmenoval. Podvědomě jsem to věděla asi díky vtipům mého otce, ale v tu chvíli jsem si prostě jméno nevybavila. Můj první typ byli Izák, přeškrtala jsem a napsala Petra. Po nějaké době mi došlo, že Petr je svatý a napsala jsem Mojžíše. Byla sem celkem blízko, ale na Jidáše jsem si opravdu nevzpomněla.. -_-

Slohovka už tak katastrofální nebyla. "Jak jsem poznal vaši matku" bylo, podle mého názoru, asi nejvíce užívané téma. Já si ho vybrala také. Tak snad vše dopadne dobře..

(Obrázek je 1. otázka maturitního didaktického testu pro rok 2015)
 

Hiatus

28. dubna 2015 v 19:47 | L. |  Diary
Hiatus

Vzhledem k tomu, že mi začínají v pondělí písemné, rozhodla jsem se odedneška do 7.5. blog pozastavit. Snad chápete, že teď nemám na blog a na nic náladu, začínám být dost vystresovaná, takže se budu raději soustředit na přípravu než na blog,.

Děkuji za pochopení, :)

Hobit - J. R. R. Tolkien | Knižní recenze

24. dubna 2015 v 15:39 | L. |  Recenze knihy
Hobit - J. R. R. Tolkien | Knižní recenze

Žánr: sci-fi a fantasy
Rok vydání: Argo
Vydavatelství: vydání originálu | 2012 verze, kterou jsem četla
Počet stran: 252
Překladatel: František Vrba


Tato část může vyzradit děj knihy.
Popis knihy:
Hobit je v prvním plánu pohádkový příběh o velké cestě čaroděje Gandalfa, družiny trpaslíků a hobita Bilba Pytlíka za pokladem střeženým drakem Šmakem. V plánu druhém je to ovšem jeden z prvních kamenů rozsáhlého a světoznámého cyklu příběhů, legend a mýtů z dávné Středozemě, které svého autora proslavily po celém světě.


Můj názor:

Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyla Tolkienův fanoušek. Můj názor byl skreslený pohledem na zfanatizované čtenáře série Pán Prstenů. Vždycky jsem měla za to, že fanoušci této trilogie jsou podivíni sedící za PC a ponoření ve své vlastní fantazii. Nyní se těmto lidem hluboce omlouvám, protože jsem se stala tímto "podivínem" také.
Knihu jsem četla převážně proto, že jsem ji měla v maturitní četbě. Má učitelka češtiny mě kvůli mému výběru poslala doslova do hajzlu, protože ona čte klasiku a tohle jde mimo její zájmy. I přesto mě to neodradilo a Hobita jsem si k maturitě vybrala. Musím se přiznat, že i přes pohádkový nádech mě kniha naprosto pohltila a já četla jak vzteklá. Kniha se nikde zbytečně netáhne a vše je směstnáno na relativně příznivý počet stránek, který zvládnou i slabší čtenáři. Jedná se o poutavý příběh, který chytne snad každého milovníka dobrých fantasy knih. Jediným mínusem byla pro mě ona bitva, o které jsem myslela, že bude vrcholovým bodem představujícím nekončící napětí, bohužel. Neočekávaná cesta jindy předvídatelného Bilba Pytlíka si zaslouží místo v mé skromné knihovničce.

Srovnání knihy a filmu:
Na začátek bych chtěla upozornit, že mé hodnocení bude možná neobjektivní, protože jsem neviděla všechny tři filmy. Patřím mezi ty co preferují knihu, ale pod nátlakem svého přítele jsem podlehla a podívali jsme se společně na Bitvu pěti armád. Už před spuštěním, jsem si nedovedla představit, jak bude film vypadat, když v knize celá bitva zabrala cca 5 stránek. Celkově mi vrtalo hlavou, jak z 250 stránek mohli udělat 3 filmy? O_o Hollywoodští producenti opět nezklamali, nebyla jsem si chvílemi jistí, zda jde vůbec o film ke knize, kterou jsem četla. V celém filmu šlo převážně o to zaujmout, vyvolat napětí a hlavně vydělat.. Och, jak jinak..
 


Chybovat je lidské...

23. dubna 2015 v 13:39 | L. |  Hluboké zamyšlení
Chybovat je lidské...

Dnes ráno jsem četla příspěvek, ve skupině blogerek, od jedné nejmenované slečny, která všem důmyslně kladla na srdce, ať se naučí psát a pokud tedy ne, tak ať nemažou její komentáře, ve kterých se je na chyby snaží upozornit. S připomínkou, že prostě někteří nesnesou kritiku.. Slečna si tímto očividně snaží pohonit své ego.


Pochopytelne pokud něgdo pýše jago prase, dalo bi se to chapat.


Ale pokud někdo udělá pár chyb v jednom článku. O_o Podle mě je tohle dost absurdní a nedivím se, že její komentáře bývají mazány. Můžete být v gramatice sebelepší a stejně vám prostě něco občas ujede. Každý přece chybuje a nemyslím si, že by ona snesla kritiku za své nedostatky. Mě osobně se ještě nestalo, aby se mě někdo snažil opravit na chyby v článku, každopádně asi bych je opravila, ale komentář bych také smazala..

Všimla jsem si, že podobné komentáře se objevují u článků bez háčků a čárek a už podle vzhledu je na první pohled jasné, že jsou na rychlo cvakané v mobilu. To nemáte ani trochu pochopení pro nedostatek času? O_o Né každý má čas si po sobě článek 10000x kontrolovat..

Day 3: Oblíbené televizní seriály

19. dubna 2015 v 21:09 | L.
Day 3: Oblíbené televizní seriály

Na serály koukám raději než na filmy. Je to kvůli časovému důvodu, né proto, že by byl seriál dohromady delší, ale proto, že jeden díl má cca 45 minut. Je prostě jednodužší najít si 45 minut na seriál než 2 hodiny na film. :) Momentálně je to 19 seriálů a z toho asi 4 už skončili, ale přesto jsem je zařadila do seznamu. Vždycky budou v mém srdci :3 :D Nebudu se tajit tím, že koukám i na anime, ale to přidám kdyžtak zvlášť :)

Tento seznam, je vytvořen v rámci 30 denní výzvy,ale později bych ke každému seriálu chtěla přidat něco víc a i recenzi.. :)

Game Of ThronesOrphan BlackSalemAmerican Horror Story
Pretty Little LiarsWalking deadThe Big Bang TheoryHIMYM
GrimmArrowGossip GirlThe Tudors
GleeThe Carrie DiariesDraculaMisfits
Secret diary of C.G:Sex in the city

Miláček - Guy de Maupassant | Recenze

17. dubna 2015 v 19:59 | L. |  Recenze knihy
Miláček - Guy de Maupassant | Recenze

Žánr: Světová literatura, realistický román
Rok vydání: 1972 vydání originálu, 2014 verze, kterou jsem četla
Vydavatelství: Omega
Počet stran: 304
Překladatel Jindřich Hořejší
Upravila: Michala Zavadilová


Tato část může vyzradit děj knihy.
Popis knihy:
Georges Duroy je bývalý důstojník, který žije, jak se říká z ruky do huby. Vše se ale začne obracet k lepšímu, když potká svého starého přítele Forestiera, který mu zařídí místo novináře v La vie Francaise. S Georgesovým vzestupem přichází i úspěch u žen, které mu říkají Miláček...


Můj názor:
Po dočtení této knihy jsme si přestala být jistá i svým podpisem. Nechci tímto "plivat" na hlavu autora, spíše na překladatele a nebo ještě lépe na editora. Tolik chyb jsem snad v žádné knize ještě nezaznamenala. Chápu, že občas se chyba přehlídne, ale člověk co opravoval tohle musel být asi slepý, spousta překlepů, chyby v intepunkci i pravopisné chyby.. O_o Tohle by se prostě v knize objevit nemělo.
Co se týče názoru na obsah, je to poměrně zdařilá kritika francouzké společnosti. Okouzlující Georges a jeho cesta k úspěchu. Co se týče mého názoru na pohnutý charakter hlavního hrdiny, tak já záporáky prostě miluji a Georges Duroy není vyjímkou. V knize je krásně popsána psychologie postav, což nás nutí se zamýšlet nad dnešní dobou, pro mě je kniha i po této době velice aktuální.
Ještě jedna věc, kterou bych vytkla a to obálka. Musím říct, že obálka neodpovídá šarmantnímu muži, tak jako Duroye popisuje kniha. Nýbrž na obálce vypadá, s prominutím, jako oplzlý prasák. O_o
Celkově bych knihu hodnotila velmi kladně, poutavý příběh, který se velmi dobře čte.

Srovnání knihy a filmu:
Vzhledem k tomu, že herecké obsazení je dost pestré a známé nemohla jsme si odpustit i film. Každopádně musím říct, že film je, tak jako asi každý, dost přibarvený. Sexuální scény se v knize nevyskytují i přesto, že jsou v některých pasážích dost jasně naznačeny. Bylo jasné, že hollywoodští scénáristé si to neodpustí, ikdyž myslím, že ani nebylo třeba. Koneckonců, jsem opravdu ráda, že Patiinsnovi nedali knírek, který měl knižní hrdina, to by bylo opravdu moc. O_o

Day 2: Tvoje oblíbené jídlo a pití

15. dubna 2015 v 21:09 | L. |  Hluboké zamyšlení
Day 2: Tvoje oblíbené jídlo a pití

I přesto, jak jsem si slibovala, že tohle bude challenge, kterou budu přidávat pravidelně, není tomu tak. -_- Opravdu se snažím, ale někdy mě prostě popadne uplně jiný směr myšlenek, který nemůžu zastavit a píšu něco jiného. Dnes tomu snad tak nebude, takže se můžu v klidu vrátit k této 30 denní výzvě.


Musím se přiznat, že v jídle jsem dost vybíravá. Nemám ráda vařenou zeleninu, kokos, vepřové a hovězí maso (vlastně nejím skoro vůbec maso, jsem do toho nucena svým okolím -_-), ananas, cibuli, šunkové salámy, a bla bla bla.. Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, ale tento článek nemá být o tom co vše nejím, ale naopak.

Nebýt některých skvělých jídel, byla bych teď jako proutek. Ale když já prostě tááák ráda jím! :D Bohužel, můj problém je, že si často neodpustím návštěvu KFC a McDonaldu. Twister? :3 Mmmmmm.... Pizza, špagety a spousta jídel, které se prodávají u mě v práci (dělám servírku) jsou nedílnou součástí mého života. O čokoládě radši ani nemluvím, protože sežrat tabulku čokolády denně během 5 minut, to zvládne snad jen prase jako já.. O_o

Pizza
- Miluju pizzu, vzhledem k tomu, že jsme spíš sýrová než masová (snad chápete jak to myslím), upřednostňuji 4 druhy sýra.

Špagety
- Další věc, kterou opravdu zbožňuji. Samozřejmě se sýrovou omáčkou.

Čokoláda
- Ach bože, co já bych bez tohohle dělala. Při každém větším stresu se cpu jak divá -_-


Co se týče pití, tak sem docela nenáročná. V 90% piju vodu a při návštěvě restaurace nebo při oslavě, kde voda není k dispozici, se teda "odvážu" a dám si kofolu. O_o :D U alkoholu je můj výběr tedy pestřejší, nemyslete si, že jsme nějaký pijan, ale kdo z vás se jednou za čas nenapije? - samozřejmě myslím v rámci zábavy či tak, o samotě bych snad ani nepila.

Becherovka
- Anooo, ta si poslední dobou záskala místo v žebřičku. Po všech svých "teenagerských" pokusech se mi vodka neskutečně zhnusila.. Nemůžu ji už ani cítit.

Jelzin
- Taková lehká šťávička, která se dá cucat kdekoliv. :D Nic co by vás zpráskalo do němoty.. :)

No a nazávěr bych chtěla říct, že psaní tohohle článku mi udělalo obrovské chuťe na špagety. O_o Takže, typuju, že tohle je naposledy co píšu článek o jídle. :D

Výzva: Pryč se špekem

12. dubna 2015 v 21:08 | L. |  Diary
Výzva: Pryč se špekem

Nedávno jsem na internetu narazila na 30 denní výzvu, při které jde o zpevnění břicha, stehen a zadku. Vzhledem k tomu, že nemám zrovna nejlepší postavu (160 cm -> 65 kg, což začíná vybočovat z normy), tak bych se ráda této výzvě postavila. Přece jen je duben a do návštěv koupáků zbývá už moc málo času.. :) Navíc tuto výzvu chystám už asi od začítku blogu a dneska jsem se konečně rozhýbala, tak je asi správný čas začít. Časem sem asi budu přidávat i jídelníčky, abych si kontrolovala i to co žeru. :3 :D Snad vám částečná změna a zpestření obsahu blogu vadit nebude. :)


Dejme tomu, že dřepy nejsou zrovna mou nejoblíbenější činností, ale výzva je prostě výzva a pokud chci se sebou něco udělat, nějak začít musím! Podle diskuzí spoustě lidem tato výzva pomohla a já se nějak musím dokopat k tomu, abych to vydržela.


Co se týče cviků na břicho na youtube je toho k inspiraci spousta, akorát sem zvědavá jak zrovna já budu schopná cvičit 20 minut denně na břicho. O_o

Nakonec se všichni potkáme...

9. dubna 2015 v 17:59 | L. |  Hluboké zamyšlení
Nakonec se všichni potkáme...
... u doktora

Včera jsem byla na kontrolu na revmatologii. Návštěva ve mě jako pokaždé vyvolá určité zděšení. První z věcí, kterou si vždy pamatuji je pach stařešiny linoucí se přes zavřené dveře od čekárny. Když vstoupím, je to ještě horší. Jsem tu já, 19 letá, pak dlouho mezera a lidé 60 let a více.


Musím se přiznat, že nechápu fascinaci některých lidí, pro starší obyvatele. Rozklepané končetiny, mastné hlavy a pohyblivé protézy. Možná je to příliš hrubé, ale takhle je vidím já. Berle, které jim pravidelně zajistí místo v MHD i přesto, že když jim bus málem ujel utíkali jak vzteklí a vypadajíc úplně zdravě. Hromadné nálety důchodců na slevové dny v kauflandu mě donutily navštěvovat převážně menší samoobsluhy. Hádat se s bábou o vozík? Na to opravdu nemám nervy.

Co mě vyděsilo asi nejvíce? V klidu jsem si chtěla číst, když se rozrazily dveře, vešla ufuněná bába a začaly po sobě řvát s další, co seděla vedle mě. Neschopné zesílit si naslouchátka, ječely přes čekárnu tak hlasitě, že jejich rozhovor museli zřetelně slyšet lidé i v okolí 1km.

A: "Už jsme se dlouho neviděly" B: " Joo, naposledy když jsme se potkaly v nemocnic.."


Tato část rozhovoru mě utvrdila v tomto, buď budu moderní bába s umělýma kozama nebo končím. Abych se plazila od 60 na tyčkách od doktara k doktorovi, jedla denně tunu prášků a své známé potkávala už jen u doktorů? Takhle já prostě nechci skončit...

Btw, tímto dojmem na mě samozřemě nepůsobí všichni důchodci,.. ;)

Co je to vlastně domov?

7. dubna 2015 v 22:39 | L. |  Hluboké zamyšlení
Co je to vlastně domov?

Pro každého slovo domov znamená něco jiného. Některým stačí teplo, střecha a adresa trvalého bydliště, pro druhé je domov útočiště, pochopení a hlavně místo kde je se cítí sami sebou.



Nedávno mi kamarád řekl, že se cití s kamarády jako doma a že jeho "domov" pro něj není domovem. Donutilo mě to se zapřemýšlet o svých hodnotách a pocitech. Dalo by se říct, že bydlím sama. Otec je věčně pryč a s nikým jiným tu nebydlím, mám tu svůj klid a relativně by se dalo říct, že i prostor se realizovat. Co se týče samoty už je to horší, ale nikdy jsem neměla pocit, že bych sem nepatřila nebo bych se zde necítila jako doma. Když ovšem jedu na víkend k mamce, to už je horší. Připadám si jako návštěva, jako vetřelec, který tam nemá co dělat. Žádný prostor, žádné soukromí, nemám tam skříň a ani postel. Když přijedu, není tam mamka, která by se starala o život své dcery, ani o její prospěch, pocity a starosti. Nezájem a samota. To už si mě uplně vystrnadila ze života, mami?

Co když jsou bezdomovci víc doma než někteří z nás? Možná to zní trochu hloupě, ale podle mého názoru domov není o posteli a střeše. Je o rodině (nemyslím ani tak biologickou), zázemí a pocitech. Proto, když jsem s přítelem mám pocit domova a zázemí, kdekoliv. Jsem s osobou, která pro mě znamená hodně a dělá ze mě jiného člověka. Ikdyž spolu nejseme dlouho, je až fascinující jak moc jsem se na něj upnula. Doufám, že jednou budeme mít domov společný, nejen ten majetný.. :)



Kam dál